Vlastnit a chovat koně nebyla nikdy levná záležitost. Tím spíš, že dnes už kůň ztratil pro člověka význam hlavního dopravního či pracovního prostředku. Manželé Vondráčkovi se ale kdysi rozhodli kvůli koním opustit Brno a přestěhovat se do Kojátek u Bučovic.
“ No tak my jsme se sem nastěhovali v roce 2001. A od té doby jsme tady. Tydle koně tady nebyli ještě. Vlastně jedinej kůň, kterej tady byl v tu dobu, když jsme se nastěhovali, tak je tady Karména a to je taková naše prostě bojovnice, taková důchodkyně,” uvedl Vladimír Vondráček, majitel koní.
“ Letos jsme tady 23 roků. A dá se to jednoduše poznat, protože náš nejstarší kůň má 24 a byl jí rok, když jí kupovali, když jsme se sem nastěhovali,” doplnila Petra Vondráčková, majitelka koní.
“ Abychom mohli dělat takové ty věci, jako rekonstrukce historických bitev, to nás zajímalo, a takové ty městské slavnosti, ty věci kolem toho reenactmentu a kolem té historie vůbec,” vysvětlil Vladimír Vondráček, majitel koní.
Manželé Vondráčkovi začínali jako brněnští šermíři.
“ My jsme vlastně začínali ve skupině Asmodeus, v roce 1991 jsem tam přišel, tam jsem potkal svojí ženu, která mně vlastně přivedla k těm koním a zjistil jsem vlastně, že ta historie toho vojenství je vlastně historií koní. Protože ti koně ty vojáky provázeli vlastně od začátku,” řekl Vladimír Vondráček, majitel koní.
Dobový záběr mají široký. Od renesance po války napoleonské.
“ To je hlavní. Byl jsem i na několika prvoválečných akcích a dokonce jsme byli s koňmi i na aviacké poutí v Pardubicích,” prozradil Vladimír Vondráček, majitel koní.
“ Já dělám dámský sedlo. Na dámský sedle se dá dělat to stejný, jako na normálním sedle,” Petra Vondráčková je důležitou členkou jezdeckého spolku Moravské bokovky.
“ Ale to teď je takový spící spolek spíš, a tak jezdím já, moje spolužačka a moje dcera. Když je možnost, třeba když jsou v létě slavnosti v Bučovicích na zámku, tak tam vyvezeme ta dámská sedla. Nebo když nás někdo chce, abychom se někde ukázaly. Včetně skákání. Já třeba když skáču, tak skáču radši na dámském sedle než na normálním, tam se míň bojím,” prozradila Petra Vondráčková, majitelka koní.
My Jsme Petru zastihli zrovna v plné práci u šicího stroje.
“ Šiju, protože to je nutnost. Protože oba naší synové teď, v současné době jsou v mysliveckým pluku ruské armády, při bitvě u Slavkova, no a kdo by jim ty uniformy jinej šil,” vysvětlila Petra Vondráčková, majitelka koní.
“ Pro nás je to jenom jakoby koníček, takže to vlastně víceméně dotujeme ze svých peněz. My jsme takoví hobbysti. Nás to baví. Máme ty koně rádi a oni mají rádi nás,” dodal Vladimír Vondráček, majitel koní.
“ Asi já, kdyby to bylo na mně, tak asi do města zpátky bych nešla,” dokončila Petra Vondráčková, majitelka koní.
Je krásné vědět, že ještě jsou mezi námi lidé, kteří si dokážou plnit své sny.
