V roce 1898 na cestě z Pisárek do Kohoutovic došlo k násilnému činu. Byl přepaden Mořic Feldman, který pěšky nesl peníze k výplatě výsluh do své kohoutovické cihelny. Tam však již nedošel.
„On vezl peníze, i když byl žid, což v sobotu s penězi vlastně manipulovat neměl a udělal ještě jinou věc. Nechal se zastavit a oslovit jistou dámou. Ta paní se jmenovala Flüsová, ona s ním poodešla, tedy diskrétně do takového příkopu. Do takové průrvy. Tam ho o peníze na ty výplaty připravila. No a když se za ní rozběhl, tak zasáhl její manžel a pana Feldmana zabil,“ uvedla Jitka Tláskalová, historička.
Zabil ho úderem do hlavy, společně ho oloupili a potom pohodili v roklině Kohoutovického potoka. Neobrali ho o všechno, odcizili 250 zlatých, které vezl na výplaty, ale on měl i nějaké osobní věci a ty mu nechali.
„Z nějakého důvodu, který není úplně zřejmý, se to vyšetřovalo jako sebevražda, i když to bylo poměrně zřejmě absurdní, protože mrtvola byla velice zohavená a nesla stopy přímého násilí, měla rozbitou hlavu a tak dále. Ale už i z důvodu jisté nelibosti vůči židům a neochoty se tím případem nějak zaobírat, tak se nejprve mluvilo o sebevraždě,“ vysvětlila Jitka Tláskalová, historička.
Vyšetřování dlouho nevedlo k cíli a soudobý tisk se o případ začal velmi zajímat. Nejspíš proto se ho nakonec ujal sám vrchní ředitel městské policie.
„Nejdůležitější bylo, že ta paní Flüsová se o tom nakonec sama rozhovořila a byť potom po té, co byla zadržena, všechno zapřela, tak dáma, která byla vězněna s ní, tak potvrdila to, co řekla prve samozřejmě proto, aby pro sebe získala nějakou výhodu, takže ona se vlastně nakonec udala sama,“ prozradila Jitka Tláskalová, historička.
Pravděpodobně proto, že došlo k nějakým sporům mezi ní a jejím panem manželem, který fungoval i jako její, takzvaný pasák. To on zprostředkoval ten kontakt s panem Feldmanem. Jaký to ale všechno vezme spád nejspíš sama nečekala.
„On byl odsouzen k trestu smrti a byl oběšen a ona dostala těžký žalář a 1 každý rok v době kdy došlo k tomu zločinu, tak ho měla ztížený pobytem na samotce a zajímavé je, že dobový tisk píše, že zatímco on k tomu čtení rozsudku přihlížel naprosto neochvějně a nehnul brvou, tak ona usedavě a hořce plakala,“ dodala Jitka Tláskalová, historička.
Cihelnu byste dnes ve Kohoutovicích již těžko hledali. Ale pojedete-li někdy do starých Kohoutovic od Pisárek, tak nemůžete minout při pravé krajnici těsně před obcí boží muka. Tam se ten hrůzný čin tehdy odehrál.
