Vozíčkáři musí při cestě vlakem řešit mnoho problémů

Život osob s handicapem je sám osobě náročný a proto ja každá pomoc jakou je například zajištění bezbariérového přístupu na nádraží, velkou úlevou. Správa železnic v posledních letech zajistila úpravu hned několika českých nádraží tak, aby byla bezbariérová. Úpravy nástupišť se dočkalo i brněnské Hlavní nádraží.

“Na Hlavním nádraží v Brně došlo k úpravám 5. a 6. nástupiště. Nová nástupiště splňují současné normy na bezbariérovost, mají zvýšenou hranu na 550 milimetrů nad temenem kolejnice, což zajišťuje komfortní nástup do moderních vlaků. U zbývajících nástupišť tato úprava možná není a to z důvodu nevyhovujících prostorových a směrových poměrů. Jsou tam ostré zatáčky a krátké koleje,” uvedla Nela Friebová, tisková mluvčí, Správa železnic.

Pokud chce vozíčkář cestovat vlakem z nástupišť, na která nevede bezbariérový přístup, musí si objednat servis u dopravce, který nabízí převoz. Tuto službu je ovšem nutné objednat nejméně 24 hodin dopředu, v některých případech 48. Pro vozíčkáře však není jednoduché takto dopředu plánovat.

“Je to komplikované v tom, že je to domluvené 24 hodin dopředu na nějaký vlak přesně. A i celkově je pro nás ta vlaková doprava komplikovaná, protože kolikrát se něco stane, o čtvrt hodiny déle potřebujeme být na záchodě, nebo rychle někam na záchod nebo něco podobnýho,” uvedl vozíčkář  Filip Hladík.

Kromě zajištění nástupu do vlaku je pro vozíčkáře důležitý i bezbariérový přístup právě na toalety. Obecná zkušenost pana Hladíka však naznačuje, že možnost pohodlně dojet k toaletám pro handicapované ještě není klíčem k úspěšné šanci vykonat, co je třeba.

“Často se stane, že ten záchod je zamčený euroklíčem, takže si říkáte “supr”, otevřete to, a tam jsou košťata, kýble, věci na výměnu do ostatních záchodů atd. Takže ne ještě vždycky ti lidé, kteří se starají o ten záchod, to dělají dobře,” řekl Filip Hladík, vozíčkář.

Samotné zamykání toalet může být pro vozíčkáře také komplikací, často potřebují na toaletu z minuty na minutu a zdržení při hledání klíče jim může situaci výrazně zkomplikovat. Pokud vozíčkář cestuje vlakem z brněnského Hlavního nádraží a přijede autem na parkoviště u obchodního domu, musí dorazit s poměrně výrazným předstihem. Podle pana Hladíka je totiž před vjezdem na nástupiště třeba absolvovat průjezd bludištěm chodeb v různých budovách.

 “Tady hlavní nádraží nemá spojenou spodní plochu s horní jinak, než výjezdem ven, který je strašně dlouhý. A abychom se dostali na plochu před nádraží, tak jsme museli projet celým podchodem až do Letma,”  uvedl vozíčkář  Filip Hladík.

Tam bylo třeba přejet výtahem obchodním centru, projet centrem, vyjet ven a dostat se přes tramvajové koleje k nádraží. Matoucí je podle pana Hladíka také označení cesty, které je dělané pro osoby bez vozíku a cestu mu tedy prodloužilo hledání vhodné trasy až na více než 20 minut. Další problém představuje povrch, po kterém se vozíčkář během cesty pohybuje, v podchodu je prý cesta krásně pohodlná, ovšem na ulici před nádražím představují koleje a další nerovnosti riziko pádu. Pokud vozíčkář ovládá vozík sám, může pro něj být nesmírně těžké takový pád ve zdraví zvládnout. Jak by tedy mělo být nádraží připraveno, aby byla pro vozíčkáře cesta vlakem příjemnou volbou?

“Myslím si, že by to mělo být tak, že pokud chceme být srovnaní s normálníma lidma, tak normální člověk, je schopen přijít 10 minut před nástupem do vlaku na vlakáč, koupit si lístek a jet. Takhle by to mělo být,” doplnil vozíčkář  Filip Hladík.

Na zlepšování situace naštěstí Správa železnic každým rokem intenzivně pracuje. Jen letos byly stavební úpravy provedeny na třiceti nádražích po celé republice. V následujících letech se na bezbariérová promění například nádraží v Židenicích či Králově Poli.