Cestování MHD pro brněnské vozíčkáře není jednoduché

Vozíčkářům a jejich potřebám se snaží v Brně vyjít vstříc mnoho organizací, včetně Dopravního podniku města Brna. Cestování MHD je pro mnohé z nich nenahraditelnou možností přepravy po městě.

“Musím říct, že na jednu stranu udělala MHD v Brně velký krok kupředu, pamatuju si, když jsem tady byl ještě na koleji, tak jsem nechodil do města nikdy po deváté hodině, protože jsem se nedokázal dostat zpátky. Nebyl ani jeden bezbariérový noční rozvoz,” uvedl Filip Hladík, vozíčkář.

Podle pana Hladíka se za poslední roky situace zlepšila, přibylo bezbariérových trolejbusů a postupně i autobusů. Stejně tak přibývá zastávek, které vozíčkářům nabízejí různé možnosti nástupu do vozu.

“Jednak jsou to zastávky, na kterých je možné na invalidním vozíku nastoupit bez nutnosti použít plošinu. Pak to jsou zastávky, ze kterých je možné nastoupit s plošinou a poslední možností jsou zastávky, na kterých je možné nastoupit s plošinou, ale je zde nutný doprovod,” řekla Hana Tomaštíková tisková mluvčí DPMB.

Není ovšem plošina jako plošina. Podle jednoho z vozíčkářů jsou plošiny v trolejbusech a autobusech v pořádku, ovšem s těmi v tramvajích bývá problém.

“Ty bohužel jsou dělaný tak nešťastně, že mají na konci té plošiny asi sedmi až deseticentimetrový schod. A ta plošina je velice příkrá a krátká, protože ostrůvky na šaliny jsou krátký,” řekl Filip Hladík, vozíčkář.

Pokud tedy nemá konkrétní zastávka schůdek k tramvaji, plošina zůstane částečně ve vzduchu, proto je často složité pro vozíčkáře bez asistenta do vozu vjet. Pokud se vozíčkář obává komplikací, může se orientovat podle mapy bezbariérových zastávek, případně může požádat o asistenta.

“Je možné si objednat službu DP asistenta a to přímo u nás v Dopravním podniku, kontakt je na webových stránkách. Tato služba je zdarma a je určena pro seniory starší 75 let, pro držitele průkazu ZTP a nebo pro rodiče, kteří cestují se třemi a více dětmi,” uvedla Hana Tomaštíková tisková mluvčí DPMB.

Je třeba pamatovat na to, že ne všichni vozíčkáři jsou stejní. Potřebují různou míru pomoci. Je proto je při snaze o bezbariérovost vždy těžké vyhovět všem a označení “bezbariérové” vždy nemusí odpovídat představě handicapovaného. Co by podle pana Hladíka pomohlo dalšímu zlepšení cestování MHD, je tedy úprava a konkretizace mapy bezbariérových zastávek, aby každý vozíčkář věděl, co ho na dané zastávce čeká.