Návštěva Kounicových kolejí v Brně

Otevřeli ji v roce 1923, v současnosti nabízí ubytování až pro 450 osob. Majestátní budova Kounicových kolejí se tyčí nad městskou částí Žabovřesky. Od konce 90. let je v rukou Veterinární a farmaceutické univerzity.

„Vzhledem k tomu, že ty koleje byly dost v neutěšeném stavu, tak v roce 2001 proběhla celková rekonstrukce. Zájem studentů o ubytování se každým rokem zvyšuje. I když máme pouze dvě fakulty,“ přibližuje Peter Kompér, ředitel Kounicových kolejí, VFU Brno

Kapacita kolejí pokrývá poptávku pouze z jedné čtvrtiny. Bydlí tu především anglicky mluvící studenti z různých koutů světa a ti, kteří mají své bydliště od Brna nejdál.

„Kromě toho, že studenti tady bydlí, tak můžou využít venkovní sportovní hřiště, mají možnost využít studentský klub nebo restauraci Topas, která se nachází v této budově,“ popisuje Peter Kompér, ředitel Kounicových kolejí, VFU Brno.

Koleje postavili podle návrhu Karla Kepky v roce 1922. Darováním svého majetku jejich výstavbu podpořil Václav Robert Kounic. Po celou dobu sloužily jako ubytování pro studenty s výjimkou 40. let, kdy ji fašisté využívali jako věznici. Během necelých pěti let tu drželi pod zámkem 30 000 lidí. Až 1300 z nich tu chladnokrevně zavraždili.

„Popravy probíhaly nejprve oběšením a potom zastřelením na tom slavném písečku, dodneška na tom památníku, kde byli stříleni ti vězni,“ líčí Petr Vachůt, historik Muzea města Brna.

Výstřely se z kopečku pod Kraví horou rozléhaly po celém městě. Na tehdejší vraždy se mezi brněnskými Němci dokonce prodávaly lístky – jeden za tři marky. V očích česky mluvících Brňanů a celé Moravy se objekt z pochopitelných důvodů stal centrem zla.

„Německé paničky údajně šly na kávičku a šly se podívat na popravy, koupily si vstupné. Pro Čechy ty salvy z Kounicových kolejí znamenaly to nejhorší, co mohlo být, popravy svých spoluobčanů,“ říká smutně Petr Vachůt, historik Muzea města Brna.

Celá řada vražd se tu odehrála těšně před osvobozením Rudou armádou, kdy Němci ve snaze zahladit stopy, bez soudu vyvražďovali celé rodiny odborářů. Ihned po konci války tu Sověti naopak věznili některé příslušníky gestapa. Historii kolejí mapuje Pamětní síň zřízená v přízemí budovy v polovině osmdesátých let. Je tu originální vězeňský oblek nebo třeba dobové dokumenty.

„To jsou skutečně jenom takové fragmenty dochovaných soupisů, ale přesto lidé, kteří přicházejí, mnohdy tam najdou svého předka, pradědečka, prastrýce, o kterém vědí, že byl v Kounicových kolejích vězněn a zavražděn. A taky jsou rádi, že tady o něm najdou zmínku,“ vypráví Jan Jandl, správce síně, Český svaz bojovníků za svobodu.

Atmosféru umocňují i fotografie zavražděných odborářů a některé předměty tehdejších vězňů. Síň je možné navštívit po předchozí domluvě nebo v rámci otevřených dveří, které se, stejně jako řada pietních akcí, konají několikrát do roka.