Množství nevhodných předmětů v odpadu je alarmující

Takto vypadá vypraný vlhčený ubrousek, který dlouhých 14 dní ležel v čisté vodě. Tyto kapesníky jsou vyrobeny z nerozpustných materiálů a v brněnské kanalizační síti se jich objevují tisíce.

„Neměly by tam být žádné hygienické potřeby, tam vidíme v poslední době nárůst vlhčených ubrousků, vlhčeného toaletního papíru – tam je ten nárůst nejvyšší. Pak by tam samozřejmě neměly přijít tuky, oleje, žádné chemikálie a žádné léky,“ upozorňuje mluvčí brněnských vodáren Renata Hermanová.

Veškeré odpady tak spolu s dalšími látkami pravidelně přitékají do brněnské čistírny odpadních vod v Modřicích.

 „Odpadní vody, které přitékají na čistírnu, jsou zpracovávány na takzvaném hrubém přečištění. Tam se zachycují ty největší kusy látek na lapáku štěrku. Následuje česlovka, kde se zachytí tuhé látky. Jemné podíly se poté zachycují v kombinovaném lapáku písku a lapáku tuku,“ popisuje začátek procesu Robert Hrich, vedoucí čistírny.

Následně probíhá čištění ve dvou fázích. Uplatňují se zde biologicko-fyzikální a chemické procesy. Každá molekula vody tu od připlutí až po vypuštění do řeky stráví přes 30 hodin. Problémy ovšem přináší především tuhé látky. Pracovníci tu jsou nuceni manipulovat s dvěma a půl tunami odpadu denně.

„Jsou to většinou nějaké ubrousky a ty nám působí problémy v ucpávání čerpadel. Ještě před mým příchodem připlavala mrtvola muže, patrně bezdomovce, potom se stalo, že připlavalo nějaké podsvinče. Ty větší předměty se musí ručně vytáhnout ven a odvézt na skládku,“ tvrdí Hrich.

Obrovské potíže způsobují mastné oleje a další tučné látky. S těmi si v Modřicích umějí poradit, nasycené kyseliny ovšem vrásky na čele přidělávají pracovníkům vodáren. Mohou se totiž nekontrolovaně hromadit v podzemních trubkách a výrazně omezit průtok kanalizační sítě.

„Ta situace s olejem, který mám při vaření nebo v sekačce, tak situace je velmi jednoduchá. Nechat jej vychladnout, nalít do PET lahve a odevzdat v nejbližším sběrném středisku,“ říká.

Problémy ale podle Roberta Hricha nevytvářejí pouze domácnosti nebo místa s větší koncentrací restauračních zařízení.

„Tam je potřeba apelovat a trošku vychovávat lidi, aby opravdu ty předměty, které nespadají do kanalizace, sem dávat neměli. Co se týče druhých předmětů, to je většinou důsledek nějaké stavby, kde to dělníkům buď spadne, případně to tam hází úmyslně.

Ročně zachytí česla na jižním okraji města 250 tun tuků. Ty sem stékají ze sedmi a ve finále ze tří páteřních kanálů. Odpad je sváděn z Brna i okolních obcí. Přehled toho, co je a není dovolené vypouštět do kanalizace se občané dozví z kanalizačního řádu umístěném na webu vodáren. Jakub Sabol Televize Brno 1