Archeopark v Pavlově ukazuje život pravěkého lovce

Budete-li na svých toulkách projíždět Jižní Moravou, nejspíš vás podstatnou částí vašich cest bude provázet silueta pálavských kopců. Odtud by vás kdysi jistě sledovaly bystré oči lovců doby kamenné, kteří zde sídlili v úrovni dneší obce Pavlov, a chráněni před rozmary blízké řeky Dyje, netrpělivě vyhlíželi stáda lovné zvěře. A právě na jednom z těch sídlišť dnes stojí pavlovský archeopark.

“Takže lokalit to bylo samozřejmě na výběr několik, ale tahle nakonec byla nejvhodnější, protože byla systematicky zkoumána. Tudíž jsme věděli, že záchranný výzkum, který se bude konat před vlastně samotnou stavbou archeoparku, nebude tak náročný.
A samozřejmě je to taky ten přístup k tomu muzejnictví dnešní, že se snažíme lidi dostat do míst, kde ty nálezy skutečně se objevily, ” uvedla Zuzana Havlická, kurátorka a správkyně památkového objektu Archeoparku Pavlov.

Dnes již nejde tolik o to, shromáždit nálezy někde v metropoli, ale naopak, dostat veřejnost přímo na místo naleziště. Budova archeoparku byla otevřena v roce 2016.

“Sahá zhruba 6 m pod ten současný terén, což je vlastně místo té kulturní vrstvy, kde se nacházely ty nálezy lovců, mamutů. A co se týče obvodových stěn archeoparku, tak ty nám v podstatě lemují tu probádanou plochu toho výzkumu. Takže si můžete být jistí, že dneska už po žádných mamutech nechodíme a, že je všechno bezpečně buď v depozitářích, anebo tady u nás ve vitríně,” vysvětlila Zuzana Havlická, kurátorka a správkyně památkového objektu Archeoparku Pavlov.

Ale všude kolem pořád ještě nejspíš čekají nové nálezy. A nejen tady. V nadmořské výšce 200 metrů po obvodu Pálavy jsou další podobné osady. Odhadem v nich mohlo žít celkem až 2000 lidí, což je na toto období unikátní. Všechny tyto lokality mají statut Národní kulturní památky.

“Ten výzkum je stále živý. Stále je tu možnost, že objevíme zcela nějakou novou skutečnost o lovcích mamutů, ale spíše předpokládáme, že zjistíme, nebo využijeme nějaké nové moderní metody, která nám otevře dveře k novým informacím už u objevených artefaktů,” dodala Zuzana Havlická, kurátorka a správkyně památkového objektu Archeoparku Pavlov.

Člověk doby lovců mamutů byl úplně stejný člověk jako jsme my. Právě zjistil, že místo bloudění pustinou za zvěří, je mnohem jednodušší čekat na ni na vyvýšeném místě. Pravda, dělí ho od nás desítky tisíc let vývoje, ale třeba v otázce odpadů bychom se od něj mohli učit.

“V závěru expozice vlastně je úplně i takový bonbónek a pro nás nejvzácnější část té expozice. Je to mamutí skládka kostí, je to pouze její část a je teda skutečně odhalená. Během toho záchranného výzkumu mezi léty 2013 - 2014.
Je to místo odkládání odpadů, akorát že jejich odpad vypadal jinak než náš. A samozřejmě i přístup k těm skládkám byl jiný, protože pro nás to aktivní místo není. Je to místo, kam dojede popelářský vůz a už nás to nezajímá. Tady tohle bylo v podstatě místo, odkud mohli stále brát materiál, protože samozřejmě zbytky zvířat, maso, to všechno byla jejich obživa a oni byli velmi šikovní technologicky, takže dokázali zpracovat úplně všechno z toho zvířete,” řekla Zuzana Havlická, kurátorka a správkyně památkového objektu Archeoparku Pavlov.

Je-li něco, co skutečně propojuje tehdejšího člověka s lidmi naší doby, mohou to být právě tyto skládky. Vždyť v každé domácnosti si alespoň některý z partnerů hýčká prostor či krabici, v níž schraňuje předměty, které by se ještě někdy mohly na něco hodit.