34 000 stožárů veřejného osvětlení, které se v Brně večer rozsvěcují, je pod dohledem Technických sítí Brno. Jejich statici každoročně provádějí kontrolu starších a rizikových stožárů, aby zajistili jejich včasnou opravu či výměnu. Během jednoho roku zvládnou zkontrolovat zhruba 5000 stožárů. Výměnu si zaslouží průměrně 5% z nich.
“Máme dva pracovníky a dva přístroje. Probíhá tak, že je to velice krátká věc. Opatří se měřícím přístrojem, což je taková krabička, která se upevní na stožár. Potom se stožár ze dvou stran rozkýve silou ruky a snímá se to speciálním přístrojem, který snímá frekvenci. A na základě té frekvence vyhodnotí stav toho stožáru,” uvedl Martin Bořil, media director TSB.
“To zná každý, když jde u doktora na ultrazvuk, tak ho prvně namaže, tohle je úplně stejný princip. Tím ultrazvukem zjišťuji tloušťky stěna ten gel se pod to dává, aby byl přímý styk s tím kovem a aby vlastně vyhodnotil kolik má ta síla stěny, která se do toho zadává,” vysvětlil Jan Chupík, statik TSB.
Podle výsledků celého měření zařadí statik stožár do jedné z pěti kategorií, která určí, za jak dlouho je třeba stožár vyměnit. Některé závady, jako například špatná dvířka, je díky inovacím možné opravit.
“Naši pracovníci vyvinuli speciální přípravky a vlastně do těch dvířek vsuneme ještě pásovinu, kterou tam připevníme šrouby, tím ten stožár zpevníme a dá se říct, že ho zachráníme a nemusíme ho vykopat,” řekl Martin Bořil, media director TSB.
To se týká během roku přibližně tisícovky stožárů. Stav stožárů zhoršuje několik faktorů. Například zimní solení, bludné proudy nebo to, co ve městě na procházkách zanechají pejsci.
“Další problémy jsou například dopravní značení, kdy velkoplošné značky namáhají stožár natolik, že nám vykazuje, například ve dvířkách, stupeň 5, což je stupeň, kdy se stožár musí měnit, kdy hrozí jeho zborcení či ohnutí, v horším případě i pád,” doplnil Martin Bořil, media director TSB.
Práce brněnských statiků není tak lehká, jak se může zdát. Kontrolu jim může ztížit například počasí nebo překážky v okolí stožáru.
“To se stává dost často. Jako jsou třeba prořezy, opřené stromy, větve o stožár. Nebo zarostlé ve křoví, takže se ke stožáru nedá dostat. Potom to musíme nafotit, předat na určitou městskou část nebo soukromému majiteli, aby sjednal nápravu kvůli normám. Abychom se k těm stožárům mohli dostat, tak musí být volné,” řekl Jan Chupík, statik TSB.
Podle norem nesmí v okruhu osmdesáti centimetrů od stožáru být nic, co by mohlo statikům překážet. Toto pravidlo ovšem málokdo zná a dodržuje. Ať už jednotlivci, kteří například nechají stožár obrůst popínavou rostlinou, či organizace, kteří na ně umisťují cedule a reklamy. Možná si neuvědomují, že případný pád stožáru může ohrozit nejen majetek, ale i životy občanů.
