Malý Mehrin je předobraz plánovaného Židovského muzea Moravy a Slezska. Pořádá hodně zajímavých výstav a akcí. Patří k nim i putovní výstava skic Gisely Rottonara, které nakreslila během svého pobytu v nechvalně známé terezínské Malé pevnosti.
“ Gisela Rottonara byla malířka narozená ve Vídni, která má české kořeny, české židovské kořeny. Vystudovala akademií, věnovala se malířské profesi celý svůj život a vzala si za manžela svého vyučujícího, přes dvacet let staršího, ” uvedla Táňa Klementová, historička Mehrin-Moravské židovské muzeum.
Je zajímavé, že úspěšně vystudovala školu, na kterou se hlásil a pro nedostatek talentu nebyl přijat nadčlověk Adolf Hitler.
Giselin manžel zemřel ještě před připojením Rakouska k Říši. Tím Gisela pozbyla ochranu smíšeného manželství.
“ a sdílela osud ostatních židovských obyvatel Vídně. Což potom znamenalo, že ji najdeme v transportech do Terezína,” řekla Táňa Klementová, historička Mehrin-Moravské židovské muzeum.
V Terezíně zemřela po půl roce pobytu. Za ten krátký čas nakreslila mnoho obrázků, které dnes mají obrovskou výpovědní hodnotu.
“ O starých lidech toho můžeme říct poměrně málo protože, když se podíváme na věkovou strukturu terezínských vězňů a na to, jak staří lidé tam nejčastěji umírali, tak to samozřejmě budou lidé starší šedesáti let. Mezi něž právě Gizela Rottonara patří,” doplnila Táňa Klementová, historička Mehrin-Moravské židovské muzeum.
Před smrtí svůj skicák přenechala spoluvězenkyni. Díky tomu se dochoval.
Výstava je to putovní. Proto jsou vystaveny pouze velmi věrné kopie. Originály uchovává Židovský institut v Sankt Pöltenu.
“ Jedním z důvodů proč tu výstavu jsme přivezli a chtěli tady vystavit je, že připomínáme, že tam byli i tito lidé. Jejich příběhy se diametrálně liší od toho, co můžeme slyšet v rozhovorech s pamětníky, kterým tehdy bylo patnáct, dvacet let,” předestřela Táňa Klementová, historička Mehrin-Moravské židovské muzeum.
Další důvod je, že byla z Vídně.
V paměťové mapě je u nás věnován poměrně malý prostor pro vězně z jiných zemí. Je to škoda. Protože do terezínské paměti nesporně patří.
“Třetí důvod je, že to co ona kreslila, a velmi kvalitně, je něco jako fotografie. Které pro Terezín nemáme. Nebo velmi málo je zachováno fotografií. Které třeba pořídili tajně četníci kteří tam dělali ostrahu,” doplnila Táňa Klementová, historička Mehrin-Moravské židovské muzeum.
Giseliny skicy poskytují velmi živý a přesný zdroj informací v jakých podmínkách tam lidé žili i jak jednotlivá zákoutí vypadala.
“ Vlastně většina z nich se dá lokalizovat na mapě pevnosti Terezín, což k té výstavě patří.
Co nejde lokalizovat, jsou obličeje a postavy lidí. U nichž neznáme tu identitu. Vlastně nevíme, kdo na těch obrázcích je.” osvetlils Táňa Klementová,historička Mehrin-Moravské židovské muzeum
Samozřejmě Terezín nebyla společnost šedesáti tisíců hrdinů. Ti lidé byli stejní jako jsme my, se svými chybami, problémy, sny,. A tak je musíme brát.
Tyto příběhy jsou příběhy zla. Je nutné si je vyprávět, protože toto zlo je tu stále mezi námi a není lehké ho rozpoznat včas.
