V listopadu roku 2024 proběhl v brněnské Barce komponovaný pořad Světlo mého srdce. Jindřich Štreit, významný fotograf v něm hovoří o své tvorbě. Před představením nám poskytl krátký rozhovor. Nejprve jsme chtěli vědět, proč se rozhodl pro dráhu fotografa.
“ Prostě na vysoké škole mně oslovili jeden pan profesor s tím, že mi prodá fotoaparát. Když jsem přišel domů a řekl tatínkovi, ať mi dá čtyři stovky na fotoaparát, tak prohlásil, že mi teda dá ty čtyři stovky, ale musím mu slíbit, že nebudu 10 let kouřit. A tak jsem začal fotografovat,” uvedl Jindřich Štreit, fotograf.
Říká o sobě s úsměvem, že je narkomanem fotografie. Od začátku se věnoval dokumentární fotografií, a zůstal jí věrný po celý svůj život.
“ Myslím si, že krédo umělce by mělo být- NASTAVIT ZRCADLO. Nastavit zrcadlo společnosti nebo problému, který ta společnost řeší buď pomalu a nebo vůbec. A to jsem se rozhodl, že se pokusím jít touto cestou,” vysvětlil Jindřich Štreit, fotograf.
Jindřich fotografuje bezdomovce, tělesně postižené, nevidomé. Nevyhýbá se ani tématům z vězení.
“ Prostě věci, situace, lidí o kterých se málo mluví a nebo vůbec nemluví a které ta společnost pomalinku vytěsňuje, protože je moc nechce,” shrnul Jindřich Štreit, fotograf.
Jindřich Štreit ale fotí i zcela obyčejné lidi, avšak v neobyčejných momentech. I on sám bydlí na neobyčejném místě. Jeho dům stojí přímo u hradního příkopu.
“ Ano, bydlím téměř na hranicích hradu Sovince,” prozradil Jindřich Štreit, fotograf.
Obec Sovinec patří do Moravskoslezského kraje. Ale k jihomoravské metropoli má také vztah. Profesní.
“ V Brně jsem hodně fotografoval a stále jsem v kontaktu s Domem dětí, z Lužánek, s kterými hodně, dlouho spolupracuji. A kdy se samozřejmě také věnují handicapovaným dětem a společně jsme mnohokrát vystavovali,” řekl Jindřich Štreit, fotograf.
“ Hodně spolupracuji s Moravskou galerií,” dodal Jindřich Štreit, fotograf.
Na závěr jsme se zeptali: Co by vzkázal tatínkovi, dítěte toužícího po fotografickém přístroji?
“ Tomu vřele doporučuji aby mu dal, co může nejvíc peněz, protože fotografování je to nejdůležitější hned po lásce. Protože, v tu chvíli jak vezmeš fotoaparát do ruky, tak začneš úplně jinak vnímat svět. Všímáš si detailů. Všímáš si lidí. A snažíš se je pochopit. A to je právě velký dar té fotografie,” dokončil Jindřich Štreit, fotograf.
My můžeme jen popřát, ať tento dar užívá ještě mnoho let, a učí nás koukat na svět svýma očima.
