Brno se na celých osm dnů stalo místem, kde se potkávaly nejrůznější podoby nezávislého divadla. Od 4. do 11. října se v moravské metropoli konal vůbec první festival nezávislých divadel.
„Prvně vznikla vlastně asociace Brněnských nezávislých divadel před pár lety. A když jsme tak řešili naše cíle, to, co by mohlo být obsahem práce toho spolku, tak určitě jsme mysleli i na festival, ale potřebovalo to chvilku dozrát. Tak si myslím, že divadla potřebovaly nabrat nějakou důvěru jedno vůči druhému,“ říká ředitelka festivalu Eva Lietavová.
Festival divákům ukázal, co všechno současná brněnská divadelní scéna nabízí.
„Brněnská nezávislá divadelní scéna je myslím hodně barvitá. A to je její velká síla, že skutečně v těch nezávislých souborech se najde ať už opera, nebo loutkové divadlo pro jednoho diváka, nebo tradiční japonská forma, nebo činohry všech možných různých forem a žánrů,“ dodává Lietavová.
Festivalu se zúčastnilo celkem 14 různých souborů mezi nimiž byl například soubor CO.LABS, Divadlo DIP, divadlo 3+KK a další. Zahajovací představení patřilo souboru Ensemble Opera Diversa s představením „Prázdný dům“, které otvírá téma rodiny, manipulace a iluze.
„To je vlastně téma, které je velmi silné a rezonuje nejen mnou, ale i ostatními. A proto jsem se vydala touto cestou, protože vždycky hledám téma, které zajímá nejen mě, ale i ostatní. Je to téma aktuální, současné a tím, že děláme soudobou operu, tak kde jinde zpracovat takové téma než u nás. Když jsem to psala, tak jsem v tom nechtěla být sama, proto Libretto mělo dva dramaturgy, Vojta Balcar a Miroslav Ondra mi s tím velmi pomáhali, pořád jsme diskutovali, komunikovali, právě proto, aby tam bylo víc rovin, aby to bylo hlubší,“ udává Kateřina Křivánková, autorka a režisérka opery Prázdný dům.
„Kouzlo nezávislé scény podle mě spočívá hlavně v tom, že díky nezávislosti na nějakých větších institucích dostanou zelenou často i projekty, které by se ve velkých divadelních souborech třeba úplně prosadit nemohly. My jsme se snažili, aby to představení oslovilo co možná nejširší skupinu posluchačů. Vlastně i věkové rozpětí těch účinkujících je docela velké, od 11letého kloučka až po zkušenou matadorku divadelní,“ říká autor hudby opery „Prázdný dům“, Adam Závodský.
Nezávislé divadlo rozhodně dává tvůrcům větší prostor hledat vlastní cestu, způsoby a postupy, jak divadlo vnímat.
„Myslím si, že nezávislé divadlo dává širokou škálu toho, co člověk může využívat. Nemusí se držet nějakého zaužívaného interpretačního způsobu nebo vůbec tvůrčího způsobu, protože když se dělá klasické divadlo nebo klasická opera, v našem případě zpěváků, tak je vždycky nějaký předpoklad k tomu, že už ti diváci mají představu o tom, jak to uslyší nebo jak to bude znít a co chtějí slyšet. A nezávislé divadlo, myslím si, dává právě svobodnější pole v tom, jak buď k roli nebo vůbec k tomu třeba pěveckému způsobu přistoupit,“ říká Klára Bendová, hlavní postava opery Prázdný dům.
Festival ukázal rozmanitost místní scény i řadu netradičních divadelních projektů.
