Nejstarší budova výstaviště je z 19. století

Bauerův zámeček, nejstarší budova v areálu Brněnského výstaviště. Přestože je minimálně 200 let stará, dodnes je zcela funkční. Na její prohlídku nás vzal mluvčí veletrhů Radoslav Klepáč. První místností je sál od architekta Adolfa Loose hned v přízemí.

„Rozhodně je výjimečný tím, jak je architektonicky pojat, to znamená obklady těch všech zdí a k tomu tedy i vitrínami a zrcadly a systémem vytápění za těmito obklady,“ popisuje Radoslav Klepáč, ředitel vnějších vztahů BVV.

Mramorový sál původně sloužil jako jídelna a dnes ho výstaviště pronajímá soukromým subjektům. S Radoslavem Klepáčem postupujeme do prvního patra, které v současnosti využívají firmy jako své kanceláře. Přesto je tu jedna původní místnost.

„Teď se nacházíme tedy v ložnici paní domu a je tu ještě původní část nábytku. Mám na mysli vestavěné skříně a zrcadla a některé prostory na ukládání šperků či jiných věcí, což jsou tady ty malé přihrádky, popřípadě tady ty větší a funkční šuplíky,“ ukazuje Radoslav Klepáč, ředitel vnějších vztahů BVV.

Ze zámečku také do celého areálu výstaviště vysílá rozhlas. Součástí je i výstava, kterou spravuje architektka Lenka Štěpánková. Zaměřuje se na dvacetileté období, kdy rodina Viktora Bauera mladšího využila služeb předního brněnského architekta.

„Tahle výstava je hodně založená na snímcích z fotoalba z Bauerovy rodiny, které se historičce umění Janě Kořínkové podařilo objevit na zámku v Lysicích v roce 2017. A v tom loosovském bádání to byl velký průlom, protože do té doby se o téhle realizaci vědělo velmi málo a prakticky vůbec se nevědělo, že interiér v prvním patře rovněž zařízený podle návrhu Adolfa Loose,“ usmívá se architektka Lenka Štěpánková.

Bauerova rodina byla německého původu. V pisáreckém domě žila asi 70 let. V okolí zámečku vybudovala cukrářské impérium, které postupně zaniklo s výstavbou výstaviště. Právě Viktor Bauer mladší tehdy nuceně prodal pozemky pod cenou. Při výstavbě prvních pavilonů tu rodina žila za vysokou zdí.

„Viktor Bauer, ačkoli byl všemi označován jako Němec, tak ve skutečnosti byl po matce české národnosti. Mluvil česky, stejně dobře jako německy. A své chlapce poslal do české školy. Asi po právu vnímal, že tím, že označený jako Němec a chová se k němu československý stát jako k Němci, se mu trošku děje křivda,“ vysvětluje architektka Lenka Štěpánková.

Slavnosti spojené s novou republikou a otevřením zbrusu nového výstaviště se Viktor Bauer neúčastnil, dokonce se tehdy dobrovolně vzdal československého občanství. Pozůstatek jeho rodinného sídla mohou lidé navštívit v rámci prohlídky s průvodcem.

„Zámeček zpřístupňujeme při nějakých výjimečných příležitostech, třeba při Dnech architektury nebo v rámci festivalu Open house a podobně,“ připomíná architektka Lenka Štěpánková.

Přestože se zámeček tak trochu krčí mezi moderními pavilony a skladovou částí výstaviště, je spolu s přilehlým velodromem v těchto místech jediným výrazným odkazem architektury 19. století.