Student sestrojil bezpilotní letoun na 3D tiskárně

Jmenuje se Martin Sladký, má za sebou bakalářský studium na Leteckém ústavu v Brně. Je autorem bezpilotního letounu, který byl kompletně vytištěn na 3D tiskárně.

„Výzva to určitě byla. Když jsem bakalářskou práci přijímal, tak jsem o modelování, o 3D tisku prakticky moc nevěděl. Všechno jsem se to učil za chodu během zpracovávání své práce,“ usmívá se Sladký.

Martin strávil na tvorbě modelu letadla nepřeberné množství času. Od ledna do května toho příliš nenaspal, což potvrdil i vedoucí jeho bakalářské práce.

„Martin nad tím strávil nespočet bezesných nocí, protože vždycky, když jsme se bavili o nějaké konstrukční změně, tak on mi hned druhý den posílal nový soubor, který mám pustit do tiskárny,“ obdivuje práci svého svěřence Petr Dvořák, jeden z výzkumníků Leteckého ústavu.

„Já jsem ten čas raději nepočítal. Vím, že když jsem dělal střed křídla, tak jenom jeho přemodelování vzalo na třicet hodin. Udělal jsem první verzi, s Petrem jsme si řekli co je dobře, co je špatně a následně bylo těch třicet hodin toho předělávání,“ přidává svůj pohled na průběh práce její autor.

Úkol měl ovšem mladík jasně daný.

„My jsme mu předali nějakou tu definiční geometrii, vnější obálku letu. Jeho úkolem bylo vytvořit tu vnitřní část tak, aby byl natolik pevný a dokázal letět,“ povídá Dvořák a Sladký jej doplňuje: „Já jsem se zaměřoval primárně na to, aby se vnější plocha dala vytisknout na tiskárně jako hotové letadlo. Dělal jsem vnitřní strukturu, řešil jsem ovládací sféry, uložení křidélek a další technické detaily,“ vyjmenovává.

Výsledek porotu zaujal, Martinovo letadlo skutečně vzlétlo. „Rozhodně to byly nervy, protože my jsme neměli zalítanou ani laminátovou verzi letadla, takže nikdo nevěděl, jestli takový koncept bude létat, navíc to bylo vytištěné na tiskárně, ale povedlo se to,“ září talentovaný student.

K dispozici měl nadaný student právě obdobný model z laminátu. Tištěné letadlo ale podle něj může poskládat prakticky každý sám, když si stáhne potřebné programy a nechá pracovat trojrozměrnou tiskárnu.

„Jakmile se nám povede to trošku odladit, rádi bychom nabídli tento model jako open source alternativu ke komerčním řešením. My bychom chtěli nabídnout alternativu, která umožní výzkumnému pracovišti přizpůsobit si ten letoun čemu potřebují, navíc s minimálními náklady. Když si stáhnu soubor a dám patnáct set za náplň, tak ty náklady jsou minimální,“ přibližuje nejbližší plány do budoucna Petr Dvořák.

Do modelu navíc chtějí umístit autopilota s nejrůznějšími senzory a kamerovými systémy například pro pořizování leteckých snímků. Pod Palackého vrchem se navíc pracuje na dalším zdokonalení vnitřní konstrukce. Kromě vědeckých účelů si jej díky Martinu Sladkému možná v budoucnosti pořídí také každý nadšenec.