Restaurátoři v Moravské zemské knihovně v Brně ročně restaurují desítky knih. Jedná se o časově náročnou a mravenčí práci. Knihy, které se zde restaurují pocházejí z tamního depozitáře.
Svatopluk Ryška, restaurátor: „Vzhledem k tomu, že to oddělení je malé, tak se zaměřujeme na ten historický fond. To znamená především na to, co je ve správě oddělení rukopisu a starých tisků. Tím se myslí tisky vydané před rokem 1800. Vedle toho tu máme veškeré rukopisy a sbírku starých map a grafik. Svazků máme zhruba 100 tisících. V jednom svazku ale může být i více knih. Obvyklé bylo že si majitelé nechali svázat několik titulů do jednoho svazku. Kdybychom to rozpočítali na ta díla, tak bychom byli někde na 150 tisících.“
Ve fondu se nachází veškeré knihy vydané na českém území, ty knihovna postupně sbírá a doplňuje. Nejstarší z nich jsou psány na pergamen, který později nahradil papír. Často obsahují dřevo, usně a různé kovy.
Svatopluk Ryška, restaurátor: „Nejstarší věci v knihovních fondech nejsou celé knihy ale zlomky starších rukopisů, které jsou na těch knihách použité. Ty nejstarší, které najdete na našich knižních vazbách pocházejí až z 9. století.“
Smyslem restaurování není dát knihy do původního stavu, ale speciálními metodami je uchovat v původním stavu i pro další generace. Jedna kniha tak postupem času může projít rukama několika restaurátorů.
Kateřina Duchová, restaurátorka: „Primární není to, aby kniha po restaurování a konzervaci vypadala jako nová. Primární je to abychom zakonzervovali ten její stav a zastavili degradaci, která tam probíhá. Cílem je zachování co nejautentičtější a nejpůvodnější podoby. Součástí toho restaurování je i restaurátorská dokumentace. To je v podstatě taková zdravotní karta té knihy. Je zde sepsáno jak byla kniha poškozena, co jsme sní dělali a jaké materiály a chemii jsme na ni použili. Součástí je také fotodokumentace.“
Všechny restaurované knihy jsou pak následně digitalizovány.
