Restaurátoři v Moravské zemské knihovně mají plné ruce práce. Knihy, které zde renovují jsou i stovky let staré a ke každé musí přistupovat individuálním způsobem. Nejprve musí sepsat restaurátorský záměr a následně se mohou pustit do práce.
„Následuje mechanické čištění, rozbory, zkoušky rozpustnosti látek a měření kyselosti papíru. Poté se rozhoduje zdali se bude objekt restaurovat komplexně, nebo jen částečně.“
Nejčastěji jsou knihy poškozeny na knižním bloku, neboli v papírové části. Tuto závadu může způsobovat kyselost nebo působení plísní. Značná část knih má také poškozené desky. Renovace jedné knihy, může trvat i několik měsíců. Restaurátoři také musí zvolit vhodný typ nástrojů, ty si mnohdy vyrábí i sami.
„Nástroje používáme nejrůznější, ať už to jsou čistě tiskařské, nástroje které seženete třeba v hobbymarketu nebo galanterii. Dost často jsou původně využívány na něco jiného a my je sekundárně používáme na ty naše potřeby.“
Knihy jsou pak ukládány v depozitáři knihovny, a to ve speciálních podmínkách.
Tři základní věci jsou teplota a vlhkost, které se baví spolu a musí mezi nimi být určitý vztah. Dále musí být umístěny ve tmě. Musí mít přiměřenou vlhkost, tak aby nedocházelo ke smršťování usní, kterými je deska pokryta. Musí mít i určitou teplotu, protože kdybychom zvolili nevhodnou kombinaci, tak se mohou šířit plísně a ty knihy pak mohou zanikat.“
Po uložení v depozitáři jsou knihy pravidelně sledovány a je vyhodnocován jejich stav.
