Elektrické tramvaje brázdí brněnské ulice už neuvěřitelných 125 let. Za tu dobu prošly zásadní proměnou – od otevřených dřevěných vozů až po moderní, klimatizované soupravy.
„První tramvaje byly bez skla na čelní plošině. Tam prostě jste byl jak na motorce. Tramvaj Dřevák nebo Plecháč – tam záleželo na těch vašich rukách, abyste teda jel plynule. A taky tam musela být spolupráce s průvodčím, abyste vy nehonil zpoždění a průvodčí se tam loudal. Pak začaly tramvaje T2. V zimě ta tramvaj T2 byla hodně nešťastná na topení. To teplo bylo jenom, když ta tramvaj stála. Jak se rozjela, tak to teplo velice rychle unikalo. T3 – to ovládání bylo podobné a topila ještě, takže to bylo zase lepší. Ale zase měla už velké panoramatické čelní sklo, a když byl parný den, tak to slunko tam mělo přístup bez omezení, a tam teda se muselo hodně pít, aby teda se organismus udržel,“ srovnává staré tramvaje pamětník brněnské městské dopravy Ivan Nedělka.
Stejně jako se měnila konstrukce vozů, vyvíjelo se i jejich ovládání. Od mechanických klik přes pedály až po dnešní elektronicky řízené systémy. Pořádně zatopit dokázala řidičům třeba tramvaj T2 - kromě jízdního a brzdového pedálu měla ještě jeden, poměrně neobvykle přezdívaný.
„Tam byl ještě třetí pedál, kterému se říkalo mrtvý muž. Ten musel být trvale sešlápnutý, aby to mohlo jet. Takže když vás svrbělo někde pod kolenem a vy jste tu nohu zvedl, tak ta tramvaj šla na nouzovou brzdu, a jelikož to nikdo nečekal, tak prostě to bylo nepříjemné,“ vzpomíná Nedělka.
Dnešní tramvaje už jsou zcela jiný svět – pohodlnější, tišší a přístupnější než kdy dřív.
„Dnes provozujeme téměř 300 tramvají a ten nejdůležitější technologický postup vidím v tom, že nakupujeme a pořizujeme pouze vozy, které jsou vybaveny klimatizací a jsou nízkopodlažní, tak aby byly přístupné nejenom osobám s handicapem, ale také například maminkám s kočárky,“ říká tisková mluvčí Dopravního podniku města Brna Hana Tomaštíková.
Dopravní podnik ale nezapomíná ani na své kořeny. Pečlivě renovuje staré tramvaje a vrací je zpět do ulic.
„Máme sedm historických a retro tramvají, které jsou různého stáří. Jsou to vozy, které jsme pořizovali v různém technickém stavu. Mnohdy ve velmi zoufalém a museli jsme na nich měsíce pracovat, abychom je uvedli do toho původního stavu. Pokud někdo patří k fanouškům historie tramvajové dopravy, tak můžeme určitě doporučit tramvajovou linku H4, na které jezdí téměř výhradně vůz Dřevák. A nebo nasazujeme na linku číslo 10 retro vůz - také o víkendech,“ zve Tomaštíková.
Brněnské tramvaje ušly za 125 let dlouhou cestu - a pořád jsou neodmyslitelnou součástí města.
