Měsíc lidé pozorují po tisíce let. Přesto i dnes vědci přicházejí s novými objevy, které mění pohled na jeho minulost i budoucnost. O nejnovějších poznatcích mluvil v knihovně v Ostopovicích popularizátor astronomie z Hvězdárny a planetária Brno Pavel Gabzdyl.
„Novinek okolo výzkumu Měsíce známe za poslední roky opravdu celou řadu. Jedna z těch nejdůležitějších je ta, která nám přinesla, nebo ty, které přišly s výzkumem čínských sond, se vzorky z přivrácené a odvrácené strany. A na základě studia těchto vzorků se zjistilo, že Měsíc byl aktivní, co se týče vulkanismu, mnohem déle než jsme si dříve mysleli. Původní předpoklady byly, že Měsíc svou vulkanickou aktivitu zakončil někdy před 2,5 miliardami let, ale ty novější čínské výzkumy ukazují, že pravděpodobně ještě před 125 miliony lety, to znamená v době, kdy na naší planetě ještě byli jen dinosauři, tak byl Měsíc vulkanicky aktivní,“ říká Pavel Gabzdyl.
Překvapení ale přichází i z pohledu na současný Měsíc.
„Na Měsíc dopadá mnohem více materiálu, než jsme si ještě před deseti lety mysleli. Astronomové totiž dnes pozorují noční stranu Měsíce a na ní vidí občasné záblesky. A tyto záblesky nejsou nic jiného, než dopady cizích kosmických těles na měsíční povrch. A dnes už tedy víme, že každý týden na Měsíci vzniknou dva až tři krátery, které mají průměr minimálně 10 metrů,“ vysvětluje Gabzdyl.
Velkým tématem posledních let je také voda.
„Víme, že vodní led se nachází především na jeho severním a jižním pólu. To množství té vody bude poměrně velké, ale ta voda tam není ve formě nějakého zmrzlého ledu. Nemůžeme si představit, že bychom tam odhrábli kus měsíčního prachu a našli tam vlastně zamrzlé vodní jezero. Je to tak, že v tom měsíčním prachu je vodní led velmi málo koncentrován, takže abychom ho mohli dostat, tak bychom museli natěžit opravdu velké množství tady této horniny,“ objasňuje Gabzdyl.
Právě nové zdroje a vědecké poznatky jsou důvodem, proč se svět znovu chystá na návrat lidí na Měsíc.
„Jak Spojené státy, tak Čína se chystá s lidskou posádkou na Měsíci přistát. Je teď otázka, komu se to podaří dříve. Já osobně bych v tomto případě sázel spíše na Čínu, která si stanovila, že do roku 2030 přistane na Měsíci s lidskou posádkou,“ myslí si Gabzdyl.
Měsíc ale není důležitý jen jako budoucí základna. Pomoci může i s poznáním dávné minulosti Země.
„Na naší planetě je velký problém velmi staré horniny najít, protože naše planeta je geologicky velmi činná, a ty staré horniny už vlastně nemůžeme na naší planetě najít, kdežto na tom měsíčním povrchu je najít můžeme. A to znamená, že pokud se nám podaří tyto velmi staré horniny z Měsíce, které pocházejí ze Země, dostat do pozemských laboratoří, tak bychom se díky tomu mohli dozvědět mnohé o geologické historii naší planety,“ tvrdí Gabzdyl.
Výzkum našeho nejbližšího vesmírného souseda tak pokračuje rychleji než kdy dřív – a je možné, že další zásadní objevy teprve přijdou.
