Knihovna Jiřího Mahena v Brně má za sebou měsíc technologie, jeden z cyklů projektu Mahenovy akademie pro 21. století.
„Snažíme se představovat to nejzajímavější z oblasti technologie, na co lze v Brně narazit. Zpřístupňovat publiku aktuální vědecké otázky se zapojením skvělých brněnských vědců, ale také dáváme šanci mladým doktorandům nebo studentům, kteří mají co říct,“ představuje projekt Jan Baron, dramaturg Mahenovy akademie pro 21. století.
Jedním z takových studentů byl také jednadvacetiletý Jan Toman z VUT v Brně, který v ústřední knihovně vedl přednášku na téma Roboti a humanoidi. Ukázal přitom i dva roboty, které zhotovil svépomocí u sebe doma.
„Jeden je velký dvoumetrový, robot InMoov, open-source projekt, na kterém jsem v podstatě začínal. Funguje jako humanoidní ukázka robota. Jeho úkolem je, aby se podobal co nejblíž člověku a patří do kategorie sociální humanoidní roboti. Není určený pro průmysl. Pak tady mám ještě krabicového robota – je vysoký zhruba 30 až 40 centimetrů. A toho jsem si zkonstruoval já sám. Je v podstatě udělaný, aby bavil děti na různých akcích, aby byl zábavný. Také to ale může být určeno jako platforma, na které se dají testovat další věci. Klidně umělá inteligence nebo nějaké pokročilejší algoritmy,“ říká Jan Toman.
Elektronice a robotice se Toman věnuje od střední školy.
„K robotice jsem se dostal, protože jsem ve druhém ročníku na střední škole hledal nějaký maturitní projekt, který by byl právě z té robotiky. První jsem na internetu hledal nějaká robotická ramena a pak jsem objevil toho robota InMoov, tak jsem si řekl jako výzvu, že si ho zkusím vytvořit. Vlastně tam nezáleží na tom, jestli ho postavíte celého nebo jenom část, protože on je rozkouskovaný na části, takže si můžete postavit klidně jenom jeho ruku,“ upřesňuje Toman.
Nezůstalo však nakonec jen u ruky.
„Proces výroby doma vypadal trochu složitě. První zhruba rok a půl jsem si tiskl na 3D tiskárně jenom ty díly. To trvalo zhruba nějakých 2 000 tiskových hodin. A potom jsem to skládal dohromady podle toho návodu, co je na internetu. Upravoval jsem nějaké motory, součástky, díly a celé jsem to dal dohromady,“ tvrdí Toman.
I domácí robotika přitom vyžaduje citelné finanční náklady.
„Ten krabicový robot, ten menší, okolo 6 000 Kč. A ten větší robot, tak okolo zhruba 50 000 Kč. Ono se tam (na internetu) uvádí, že ten projekt se dá zvládnout za 1 000 dolarů, ale jelikož ten projekt je už od roku 2012, tak ty ceny jsou vyšší. Nehledě na to, že já jsem na něm už strašně moc věcí vyměnil a integroval třeba lepší motory.
Pokud by i vás lákalo složit si doma nějakého robota, radí Toman následující:
„Rozhodně se neučit milion stránek. Vzít si fakt nějakou jednoduchou věc, najít si jednoduchý projekt na internetu a vyzkoušet si vlastně, jak to funguje. Postupně se posouvat výš, výš… zkoušet své hranice,“ zakončuje Toman.
Kdo ví, třeba i vám se nakonec podaří složit si svého domácího robota.
