21. srpna roku 1969 se odehrály vzpomínkové akce k prvnímu výročí okupace Československa spřátelenými vojsky Varšavské smlouvy. Ani tehdy se to neobešlo bez obětí. Tentokrát však zabíjeli už naši.
„Z pochopitelných důvodů se konaly obrovské vzpomínkové demonstrace, které ovšem, ten jejich původní pietní akt byl narušen nasazením, brutálním nasazením bezpečnostních složek,“ uvedl Jan Břečka, historik.
V té době již normalizovaný režim rozhodně nechtěl pokračovat v trendu Pražského jara a potřeboval tuto skutečnost jasně ukázat obyvatelstvu a zároveň demonstrovat Kremlu svou bezmeznou podřízenost.
„V Brně to byly 2 smrtelné případy. Na ulici Orlí devětadvacetiletý Stanislav Valehrach z Kovalovic a potom vlastně před 6. hodinou vlastně na vyústění ulice, tehdy ulice Devátého května, dnes je to ulice Rašínova, na Moravském náměstí, byla zasažena při rozhánění davu při prostě, kdy vlastně ten kordon policistů hnal ty demonstranty před sebou tak došlo i jako k výstražné střelbě a bohužel jeden projektil zasáhl osmnáctiletou Danuši Muzikářovou zezadu do hlavy,“ popsal Jan Břečka, historik.
Danuše Muzikářová byla milá, sympatická dívka. Krátce před svou tragickou smrtí oslavila 18. narozeniny. Zrovna získala výuční list v oboru Pánská krejčová.
„I když režim se snažil toto hodit jako, jak se říká, na triko těm kontrarevolučním silám, těm demonstrantům, ale nikdy nebylo potvrzeno, že by demonstranti měli nějaké střelné zbraně. Takže s naprostou jistotou můžeme říct, že to prostě k té střelbě docházelo výhradně ze strany bezpečnostních složek. Tudíž to vyšetřování nebylo jaksi, nebylo vůbec, jaksi vítáno,“ vysvětlil Jan Břečka, historik.
„Nacházíme se v parku Danuše Muzikářové, který nese její jméno od roku 2019. Když se blížilo výročí demonstrací z roku 69, tak jsem uvažovala o tom, že vlastně žádné místo v Brně nenese její jméno a Danka Muzikářová je pro mě symbolem. Symbolem toho, jak se režim choval ke svým vlastním lidem. A shodou okolností mě napadlo, že tento kout parku, který dřív spadal pod park Rooseveltova a který je prakticky na dohled od místa, kde byla Danka zastřelená, by mohl nést její jméno,“ doplnila Simona Hradílková, navrhovatelka pojmenování parku.
Za smrt Danuše Muzikářové nebyl nikdo potrestán. Vina tedy padá na zasahující složky jako na celek. A samozřejmě na tehdejší režim. Režim, který zabíjel vlastní děti, aby uspokojil vládu cizí země.
