Stát se řidičem šaliny může být snem mnoha malých dětí. Realita je ale trochu jiná a přináší situace, které řidič osobního auta řešit nemusí.
„Práce řidiče má svým způsobem taková drobná úskalí, hlavně co se týče toho, že máte vytyčenou jízdní dráhu. Takže prostě když máte nějaký problém, tak nemůžete uhnout, i kdybyste sebe víc chtěla. Od řízení auta je to odlišné hlavně co se brždění týče, takže tam necítíte, ať už máte pedál anebo ruční řízení, ten odpor té brzdy. A hlavně v tom teda, že se tam mnohonásobně protahuje brzdná dráha. A to zejména na podzim nebo když mrholí,“ říká Jan Ježek, řidič a instruktor DPMB.
Rozdíly proti běžnému autu řidič pozná až v kabině, kde si musí zvyknout na úplně jiné ovládání i pohled na provoz.
„Tak tam už je zmíněná ta brzdná dráha, což si myslím, že je nejvíc rozhodující, že v tom autě máte větší manévr. V tramvaji používáte levou ruku, což že jo, každej většinou jsou praváci, takže se naučíte na levou ruku. A co se týče zrcátek, tak v autě, teda aspoň pro mě je rozhodující právě tam, kam odbočuju levé zrcátko nejvíc, teda pro mě, a tady u tramvaje vlastně rozhodující pravé zrcátko,“ říká Sabina Mácová, řidička šaliny DPMB.
Než ale nový řidič vyrazí s cestujícími do běžného provozu, musí se na svoji novou roli nejprve pořádně připravit.
„Standardně se k nám hlásí lidi na plný úvazek. To znamená, přijdou k nám na osobní oddělení, odkud jsou odesláni na psychologické vyšetření, zdravotní vyšetření. Pak absolvují cvičnou jízdu s osobním vozem, kde se odhalují případné nedostatky a jestli jsou schopni se orientovat v provozu. Pokud splní všechny tady ty kritéria, tak potom nastoupí do dvouměsíčního kurzu. Dohromady ten kurz má 35 dnů. Vypisujeme taky letní kurzy, které máme zaměřeny hlavně na studenty, aby stihli v rámci prázdnin absolvovat celý ten potřebný výcvik,” říká Pavel Zemánek, vedoucí řidičů šalin DPMB.
Každému řidiči sedí něco jiného. Některé trasy jsou oblíbené, jiné už méně. Důvody bývají překvapivě rozdílné.
„Nemám ráda úvratě, kde přehazujete vlastně ty kabiny a přecházíte na druhou stranu. Ne že by to byly špatné trasy, ale pro mě je to nepraktické, mám moc zavazadel. Jsou tady praktičtější řidiči, kteří mají jenom malou kabelku,” vysvětluje Sabina Mácová, řidička šaliny DPMB.
„Já mám nejradši linku 1, 12 a 4. Jednička je dlouhá, dvanáctka má skvělou kavárnu v Komárově a čtverka prostě krásná konečná v Obřanech a celkově z té Kraví hory do těch Obřan úplně super,” uvádí Jan Ježek, řidič a instruktor DPMB.
Silný vztah k téhle profesi přitom mají i lidé, kteří běžně sedí na úplně jiných pozicích.
Práce řidiče Šaliny opravdu není jednoduchá, ale má své kouzlo. Dokazuje to i fakt, že do kabiny občas usedne management nebo samotný generální ředitel.
