Na brněnské Hroznové ulici se při slavnostním položení kamenů zmizelých setkali potomci tří rodin, které zde žily před druhou světovou válkou. Jednalo se o rodiny Stern, Stiassni a Wittal, jejichž domovy stály v jedné ulici. Jejich příjezdu předcházelo dlouhodobé pátrání.
„Už vlastně pět let v rámci festivalu židovské kultury Štetl Fest uskutečňujeme projekt, který se jmenuje Návraty do Brna. A začal právě před pěti lety, kdy jsme pozvali potomky rodiny Herdanových, a od té doby vlastně tady tu linku těch návratů držíme, takže systematicky vyhledáváme potomky někdejších brněnských rodin a zveme je do města jejich předků. Už tady byla rodina Engelsmannových, Blochových, Löw-Beerových, Stiassni, Hechtových a mnohých dalších a teď jsou to vlastně tři rodiny z jedné ulice,“ vysvětluje Michal Doležel, badatel.
Všechny tři rodiny žily na Hroznové ulici, v domech s čísly 10, 14 a 39. Každá z nich měla svůj vlastní příběh, který zásadně ovlivnil nástup nacismu. Mezi účastníky setkání byl také Paul Martin, jehož maminka vyrůstala ve vile Stiassni.
„Je to spousta pocitů. Svým způsobem mám dojem, že se opravdu vracím domů. Myslím především na svou maminku, která v této oblasti vyrůstala a nějakou dobu v tomto domě žila. A také na štěstí, které tu moji prarodiče prožívali, i když jen krátce. Je krásné vědět, že tu byli šťastní,“ říká Paul Martin, potomek rodiny Stiassni.
Kameny zmizelých připomínají různé osudy lidí, jejichž životy poznamenal nacismus. Jsou mezi nimi oběti holokaustu, odbojáři i lidé, kteří byli nuceni odejít do exilu a do svých domovů se už nikdy nevrátili.
„Oni už v 38. roce velice prozíravě opustili Československo, odešli nejprve do Anglie, kde zůstali asi dva roky a vyčkávali, jak se bude situace v Evropě vyvíjet. Nakonec se jim podařilo získat brazilský pas a přes Brazílii se dostali nejprve do Rio de Janeira a potom do New Yorku a v Americe už se potom usadili natrvalo v Kalifornii a tam žijí jejich potomci dodnes,“ popisuje Kateřina Konečná, kastelánka vily Stiassni.
Přestože rodina Stiassni našla domov ve Spojených státech, vzpomínky na život v Brně zůstaly. Paul Martin si z vyprávění své maminky uchoval i drobné příběhy z jejího dětství.
„Vzpomínám si na její lásku k přírodě. Vyprávěla mi, jak tady lezla po třešních a četla si knihy, aby měla chvíli jen pro sebe a své soukromí,“ vzpomíná Paul Martin, potomek rodiny Stiassni.
Rodinná historie Paula Martina je s vilou Stiassni spojená dodnes. Přestože od odchodu jeho prarodičů uplynulo téměř devadesát let, vztah k tomuto místu přetrvává.
„Rád bych se sem znovu podíval, ale stárnu a cestování je čím dál obtížnější. Přál bych si, aby sem přijela moje dcera. Byla tady už v roce 2005, dokonce spala v pokoji mé maminky. Chtěl bych ale, aby se sem vrátila jako dospělá. Myslím, že by to pro ni mělo mnohem větší význam,“ dodává Paul Martin, potomek rodiny Stiassni.
Kameny zmizelých připomínají minulost, na kterou by se nemělo zapomínat. Setkání s potomky někdejších obyvatel ukazuje, že jejich rodinné příběhy žijí dál.
