Jmenuje se Martin Sladký, má za sebou bakalářský studium na
Leteckém ústavu v Brně. Je autorem bezpilotního letounu, který
byl kompletně vytištěn na 3D tiskárně.
„Výzva
to určitě byla. Když jsem bakalářskou práci přijímal, tak
jsem o modelování, o 3D tisku prakticky moc nevěděl. Všechno
jsem se to učil za chodu během zpracovávání své práce,“
usmívá se Sladký.
Martin
strávil na tvorbě modelu letadla nepřeberné množství času. Od
ledna do května toho příliš nenaspal, což potvrdil i vedoucí
jeho bakalářské práce.
„Martin
nad tím strávil nespočet bezesných nocí, protože vždycky, když
jsme se bavili o nějaké konstrukční změně, tak on mi hned druhý
den posílal nový soubor, který mám pustit do tiskárny,“
obdivuje práci svého svěřence Petr Dvořák, jeden z výzkumníků
Leteckého ústavu.
„Já
jsem ten čas raději nepočítal. Vím, že když jsem dělal střed
křídla, tak jenom jeho přemodelování vzalo na třicet hodin.
Udělal jsem první verzi, s Petrem jsme si řekli co je dobře, co
je špatně a následně bylo těch třicet hodin toho předělávání,“
přidává svůj pohled na průběh práce její autor.
Úkol
měl ovšem mladík jasně daný.
„My
jsme mu předali nějakou tu definiční geometrii, vnější obálku
letu. Jeho úkolem bylo vytvořit tu vnitřní část tak, aby byl
natolik pevný a dokázal letět,“ povídá Dvořák a Sladký jej
doplňuje: „Já jsem se zaměřoval primárně na to, aby se vnější
plocha dala vytisknout na tiskárně jako hotové letadlo. Dělal
jsem vnitřní strukturu, řešil jsem ovládací sféry, uložení
křidélek a další technické detaily,“ vyjmenovává.
Výsledek
porotu zaujal, Martinovo letadlo skutečně vzlétlo. „Rozhodně to
byly nervy, protože my jsme neměli zalítanou ani laminátovou
verzi letadla, takže nikdo nevěděl, jestli takový koncept bude
létat, navíc to bylo vytištěné na tiskárně, ale povedlo se
to,“ září talentovaný student.
K
dispozici měl nadaný student právě obdobný model z laminátu.
Tištěné letadlo ale podle něj může poskládat prakticky každý
sám, když si stáhne potřebné programy a nechá pracovat
trojrozměrnou tiskárnu.
„Jakmile
se nám povede to trošku odladit, rádi bychom nabídli tento model
jako open source alternativu ke komerčním řešením. My bychom
chtěli nabídnout alternativu, která umožní výzkumnému
pracovišti přizpůsobit si ten letoun čemu potřebují, navíc s
minimálními náklady. Když si stáhnu soubor a dám patnáct set
za náplň, tak ty náklady jsou minimální,“ přibližuje
nejbližší plány do budoucna Petr Dvořák.
Do modelu navíc chtějí umístit autopilota s nejrůznějšími senzory a kamerovými systémy například pro pořizování leteckých snímků. Pod Palackého vrchem se navíc pracuje na dalším zdokonalení vnitřní konstrukce. Kromě vědeckých účelů si jej díky Martinu Sladkému možná v budoucnosti pořídí také každý nadšenec.
