Košíky, nožíky a vzhůru do lesa, houbařská sezóna je v plném proudu, letos však podle odborníků zatím není příliš důvodů jásat.
„Houbařská sezóna letos vypadá dost špatně. Ono už na jaře bylo hodně sucho, teď v létě taky. A pokud něco spadlo, tak to byly většinou přívalové srážky. Bylo velice málo těch dobrých zahradnických deštíčků, které vlastně těm houbám vyhovují nejvíce,“ říká Hana Ševčíková, mykoložka a odborná pracovnice botanického oddělení Moravského zemského muzea.
Naděje na lepší úrodu, ale houbaře stále neopouští a kdo nechce hledání hub nechat náhodě, měl by především vědět, kde hledat a jak poznat ideální místo.
„Pokud hledá třeba hřibovité houby, tak aby tam byl mykorhizní strom, to znamená ten, který je vlastně spojený s tou houbou,“ vysvětluje Ševčíková.
Mezi nejoblíbenější a nejvyhlášenější místa k houbaření v Brně a okolí patří lesy okolo Brněnské přehrady, okolí Soběšic, Útěchova, Líšně a Žebětína. Dále houbaři za úlovkem rádi vyrážejí do Moravského krasu či Drahanské vrchoviny. Při sběru je ale třeba být velmi obezřetný.
„Možná nejčastější asi záměna, a není to úplně záměna, že vlastně lidé neví, že existuje Pečárka zápašná čili žampion zápašný a oni poznají, že je to žampion, ale neví, že tady ten zápašný je jedovatý. Ale samozřejmě nejhorší je záměna za muchomůrku zelenou, protože existuje třeba i její hnědá forma, její bílá forma, a zvláště albíni jsou nebezpeční, že lidi si spíš řeknou, že je to nějaký žampion. Další častou záměnou je záměna muchomůrky růžovky za muchomůrku tygrovanou,“ udává Ševčíková.
Při sebemenších pochybnostech je podle odborníků tedy opravdu nezbytné, aby každý houbař nechal svůj nález před konzumací pořádně ověřit.
„Je fajn začerstva tu houbu ještě vyfotit ze všech stran a přinést ji, pokud má tu možnost, do houbařské poradny,“ doplňuje Ševčíková.
Pro nadšené dlouholeté houbaře však rozpoznání správné houby není problém a cesta do lesa pro ně znamená mnohdy víc než jen honba za samotným úlovkem.
„Nejvíc mě na tom baví to, že jsem v lese, protože les je živý organismus nádherný. Bohužel letos je to trochu míň nádherný v tom lese, když se tam práší od nohou,“ říká Jaroslav Dostál, dlouholetý a zkušený houbař.
Když se přeci jen zadaří najít nějaký zajímavý úlovek, je velmi důležité, aby houba byla odebrána tím správným způsobem.
„Opatrně vykroutit a tu díru zahrábnout, aby nevysychala,“ vysvětluje Dostál.
Zkušení houbaři se většinou shodují i v tom, v čem dělají časté chyby houbaři začátečníci.
„Za prvé v tom, že neznají ty houby, který seberou, za druhé to, že to, co vidí vytáhne ze země a pak teprve posuzuje, jestli to má vzít, nebo ne. A potom, že nedodrží tu zásadu minimálně dvojí kontroly – jednou to kontroluju, když to vezmu a pak to kontroluju ještě jednou pořádně doma,“ udává Dostál.
A jaká houba je rozhodně jedna z nejchutnějších v tom má pan Dostál jasno.
„Muchomůrka růžovka, tu pokládám za jednu z nejlepších a nejchutnějších hub,“ říká Dostál.
Přestože letošní sezóna opravdu není zrovna ideální, houbaření zůstává i nadále velice oblíbenou českou tradicí.
