Canisterapii si lidé často spojí s hlazením psa nebo chvílí strávenou v jeho přítomnosti. Renata Hasilová, která se jí věnuje více než pětadvacet let, ale odkrývá její skutečné zaměření.
„Canis latinsky pes, terapie léčba. Samozřejmě naši psi nevyléčí, ale pomůžou v oblasti fyzické, psychické, duševní. V ochotě k cvičení, k rehabilitaci, k ochotě učit se nové věci,“ vysvětluje Renata Hasilová, canisterapeutka.
Jaké předpoklady musí mít pes pro canisterapii a co je potřeba od člověka, který ho vede?
„Ty základní předpoklady jsou asi tři. Pes musí mít zájem o kontakt s cizími lidmi. Pak by měl být výborně socializovaný, přizpůsobivý a ovladatelný. Ale ten základ úplný je to, že tu canisterapii hlavně musí chtít dělat ten člověk,“ popisuje Renata Hasilová, canisterapeutka.
S přípravou psa se může začít už od štěněte. K samotným zkouškám se ale dostává až později.
„Na zkoušky jako takové na testování týmů chodí pejsci v tom roce u menších plemen, v roce a půl nejdřív u větších plemen, ale samozřejmě pokud si někdo připravuje štěňátko, tak už ho hravým způsobem vlastně může brát od malička do toho kontaktu,“ vysvětluje Renata Hasilová, canisterapeutka.
Aby byla návštěva úspěšná, je potřeba předem domluvit její podmínky a cíl.
„My musíme už předem s tím zařízením mít vykomunikováno, musíme i vědět, za kým půjdeme, s kolika klientama budem pracovat. Potřebujeme vědět cíle, kterých máme dosáhnout a podle toho si zabalíme pomůcky, vybereme třeba vhodného pejska,“ popisuje Renata Hasilová, canisterapeutka.
V nemocnici přitom pes nepůsobí jen na samotné pacienty. Jeho přítomnost může zpříjemnit náročné chvíle i lidem kolem nich.
„Canisterapii na tomto oddělení máme určitě proto, protože to přináší našim pacientům, a i personálu a vlastně všem tady zúčastněným nějaké zpestření, příjemné chvíle a podobně, což je určitě na oddělení a v medicíně, jako je naše, potřeba,“ říká Ondřej Rohleder, lékař dětské onkologie FN Brno.
V některých situacích může být pes přímo součástí práce s pacientem a pomoct mu zvládnout nepříjemné chvíle.
„Hlavní věc, kterou my děláme s Bohoušem je takzvané aktivity za přítomnosti psa, což nejčastěji v našich vodách je prostě aportování a hra s hračkou. Já potom Bohouše dost využívám jako distrakci při nějakých nepříjemných výkonech, jako je třeba zavádění flexily, odběry krve, práce s katetrem. Cokoliv, kdy vlastně se dělá tomu pacientovi něco, co není úplně příjemný. Myslím si, že to vidíme tak, jak říká takový český pořekadlo, že kde je pes, tam je dobrá nálada anebo jak se říká, udělá vám o chlup lepší den,“ popisuje Ondřej Rohleder, lékař dětské onkologie FN Brno.
Při každém setkání je však důležité vnímat potřeby nejen člověka, ale i psa.
Canisterapie není jen o tom pohladit si psa. Díky jeho přítomnosti se často povedou i věci, které by jinak byly těžší.
