Když se v Brně stane vážná nehoda MHD, pozornost se soustředí i na řidiče. Dopravní podnik pro ně má nastavenou psychologickou pomoc, která začíná už krátce po události.
„Dispečeři mají na nás kontakt, volají vždycky na naši ústřednu, naší paní asistentce a ta potom už kontaktuje psycholožku, která v té chvíli má určitý druh pohotovosti a je připravená dojet k nehodě. Někdy vlastně jedeme s tím, že ještě vůbec nevíme, co se přesně stalo. To je asi ten nejčastější případ. Někdy jsou schopni nám říct aspoň nějaké okolnosti, ale tím, že my tam vlastně jdeme dost brzo, tak často nevíme. Jenom víme, že pravděpodobně se tam stalo něco vážnějšího v té chvíli,“ říká Eva Čech Jurčáková, vedoucí psycholožka UNITY DPMB.
Pomoc centra UNITY využila i řidička tramvaje, která musela během jedné z jízd rychle reagovat na situaci v provozu. Při následném prudkém brzdění se zranila jedna z cestujících.
„No já jsem vlastně jela tady po Lidické s jedničkou, s dvojdrakem a rozjížděla jsem se ze zastávky Hrnčířská směrem na Řečkovice. A jak jsem se rozjížděla, tak jsem si hlídala vlevo vlastně za tou šalinou nám tam běhají lidi, tak ty místa už máme otypovaný. A jak jsem se rozjížděla, tak vlastně mě předjíždělo postupně osobní auto, malý bílý, který jelo zároveň jakoby s tím mým čumáčkem. Říkám: ‚Dobrý, jede, jede jakoby vpravo.‘ A on neblikal. No a jak jsem se tak jako rozjela, že jo, měla jsem tam asi nějakejch 30, 35, tak hodil volant doleva, blinkr doleva přímo přede mnou, takže já jsem musela velmi razantně nouzově brzdit,“ popisuje Michaela Křížová, řidička tramvaje DPMB.
Po samotné nehodě pak přišla chvíle, kdy už nešlo jen o to, co se stalo v provozu. Řidička začala postupně vnímat i vlastní reakci na celou situaci.
„Snažila jsem se vlastně zavolat dispečink, nešlo nám to se spojit. Potom jsem volala záchranku, jak mi řekli. Zjišťovali jsme stav, co se děje. Pak přijeli dispečeři, sundali mě dolů. A já jsem pořád – jsem v pohodě, jsem v pohodě, jsem v pohodě. Pan dispečer viděl, že nejsem v pohodě, takže běžel pro kolu, pro sušenku a pak jsem se tak jako by sesypala a říkám: ‚Já nemůžu prostě, nejde to,‘“ vysvětluje Michaela Křížová, řidička tramvaje DPMB.
Pomoc ale nekončí odjezdem z místa nehody. Řidič má možnost využít psychologickou podporu i později.
„My vlastně na místě té nehody mu předáme kontakt na sebe a vždy se domlouváme, že se vlastně ten další den ještě zkontaktujeme telefonicky a když je potřeba, tak si domlouváme vlastně další sezení. Ale zas není to, že bysme nutili ty řidiče. Je to fakt jako nabídka. A ze zkušeností to jedno až dvě sezení ještě oni využijí u nás, takže ještě ještě se na nás obrátí,“ říká Eva Čech Jurčáková, vedoucí psycholožka UNITY DPMB.
Silnou reakci přitom nemusí vyvolat jen tragická nehoda. Záleží i na tom, v jaké situaci se řidič právě nachází a co dalšího v té době řeší.
Každý řidič se s podobnou situací vypořádává jinak. Důležité ale je, aby na to nezůstal sám.
