Na rušném nebo neznámém místě stačí chvíle nepozornosti a dítě se může ztratit z dohledu. Rodiče by mu proto měli předem vysvětlit, jak se v takové situaci zachovat.
„Co se týká nějaké prevence, tak vždycky, když navštívíme s dítětem nějaké neznámé místo, určitě bych doporučil, aby si s dítětem domluvili místo srazu pro případ, že se právě oddělí navzájem od sebe, aby věděli, že se počkají například u toho sloupu nebo u té budovy,“ říká Miroslav Měchura, koordinátor prevence PČR.
Domluva předem ale není jediná věc, která může později pomoci. Roli hraje i to, co dítě slýchá od dospělých.
„Co se týká takových těch ještě nešvarů, které nám rodiče dělají často, tak je, že když vidí policistu v běžném provozu, tak řeknou: ‚Pozor na něho, pokud budeš zlobit, tak tě policista sebere a už tě nevrátí.‘ A to je právě důsledek, který rodiče nedomýšlí, že potom když přijde k pohřešovanému dítěti a stane se, že policista ho oslovuje, volá nebo naopak, když dítě potřebuje pomoc, tak toho policistu z té obavy neosloví,“ upozorňuje Miroslav Měchura, koordinátor prevence PČR.
Když se dítě nepodaří hned najít, je důležité nezmatkovat a vyhodnotit konkrétní situaci. Od ní se pak odvíjí i další postup.
„Pokud je to například někde v uzavřeném prostoru, dejme tomu nějaké sportoviště, kulturní zařízení nebo obchodní centrum, tam bych jako první zašel na recepci, nechal bych vyhlásit jméno toho dítěte, ať se dostaví třeba na informace,“ popisuje Miroslav Měchura, koordinátor prevence PČR.
V přírodě může být důležité i to, jak je dítě předem vybavené a co udělá ve chvíli, kdy zjistí, že zůstalo samo.
„Pokud s tím dítětem do toho lesa už jdeme, bylo by dobré předtím vědět, že má nabitý mobilní telefon, že má lokalizační zařízení, buďto na klíči, v batohu, tak abysme této situaci předešli. Ve chvíli, kdy už se stane, tak asi dítě by mělo zůstat na místě, volat rodiče opakovaně a nebýt až tak moc aktivní,“ říká Josef Vlášek, preventista PČR.
Statistiky Jihomoravského kraje hovoří o stovkách případů ročně. Letošní počet je zatím nižší než loňský.
„V roce 2025 to bylo 297 případů, z nichž v šesti případech do současné doby po osobách pátráme. V roce 2026 to bylo zatím 195 případů a v současné době pátráme dále po pěti osobách,“ uvádí Josef Vlášek, preventista PČR.
Dítě by rozhodně mělo vědět, na koho se může obrátit, pokud zůstane samo a nedaří se mu své blízké najít. Může to být například prodavačka, řidič autobusu, dospělý s vlastním dítětem nebo policista. Jsou to lidé, u kterých je největší šance, že dokáží rychle pomoci.
Ztratit dítě z dohledu může být otázkou vteřiny. V takovou chvíli je nejdůležitější, ale zároveň nejtěžší, zachovat chladnou hlavu.
