Tajemné příběhy odhalují kasematy na Špilberku

Ubytování pro vojáky, sklad potravin či vězení pro ty nejhorší zločince. Tak sloužily během let kasematy hradu Špilberk. Systém dlouhých chodeb s valenou klenbou je i dnes nedílnou součástí hradu. I když zde už nenarazíte na strážné či vězně můžete se do dob minulých vydat alespoň v představách díky zkušeným průvodcům.

„V tuto chvíli se nacházíme ve špilberských kasematech. Ty byly vybudovány tady na hradě při rozsáhlé barokní přestavbě objektu v první polovině 18. století za účelem vytvoření místa, kde by se ukrývala hradní posádka v případě nebezpečí a kde by byly skladovány zásoby potravin, munice atd. Konkrétně kasematy byly jako takové založeny v roce 1942,“ řekl Petr Ivanov, průvodce.

Kasematy měří v severním i v jižním křídle přes sto metrů a chodby bývají široké kolem sedmi metrů. Během prohlídky mohou návštěvníci procházet nejen těmito chodbami, ale dostanou se do venkovních prostor, které jednotlivé části kasemat propojují.

„Prohlídka vede v samotných základech pevnosti, v samotných kasematních budovách. Návštěvníci uvidí jednak technické zázemí, jako je odvodňovací kanál, uvidí prostředí, které využívali vězni, uvidí samotné cely, které byly určené pro vězně pracující, kteří měli trochu lehčí tresty. Jednalo se třeba o padělatele měny, vlastizrádce nebo žháře. Potom tady máme sekci určenou pro masové vrahy, násilníky. Tam byly dolní hranice trestu kolem třiceti let a byli tady i doživotně odsouzení. No, a právě v této části, v tom nejtěžším žaláři, ta samotná prohlídka končí,“ uvedl Petr Ivanov, průvodce.

Ve vlhkém a studeném sklepení a bez slunečního světla, žádný vězeň dlouho nevydržel a často do pár měsíců zemřel. Vězni se tu nacházeli ve tmě, jedli pouze chléb a pili vodu. Důležitými osobami, bez kterých by vězení nemohlo fungovat, byly dozorci.

„Vedle mě sedí dozorce, protože my tady v rámci prohlídky kasemat neukazujeme nějaké úkryty nebo nějaké skladiště, ale představujeme kasematy jako objekt, který fungoval jako věznice. A císař Josef II. v roce 1783 právě nechal tyhle někdejší úkrytové části hradu přestavět pro potřeby jedné z nejtěžších věznic v celé Habsburské říši,“ řekl průvodce Petr Ivanov.

Mezi vězně patřil osm let také básník Silvio Pellico, po kterém je v Brně pojmenovaná Pellicova ulice. Svůj pobyt popsal v knize Mé žaláře. Kromě něj také Špilberk proslavili dva zločinci, jejichž jména zná snad každý. Jan Jiří Grázl a Václav Babinský. Kdo by se chtěl vydat na prohlídku kasemat, musí se připravit na chladné a vlhké prostředí.

„Doporučuji určitě vhodnou obuv a trochu fyzické kondice, ale věřím, že každý zvládne tento prohlídkový okruh. Přece jenom bylo to vězení, takže vás tam čeká taková mimořádná atmosféra,“ uvedla Alena Šedivá, tisková mluvčí Muzea města Brna.

Kasematy hradu Špilberk, které jsou veřejnosti přístupné od roku 1880 by měl navštívit nejen každý Brňan, aby lépe poznal historii svého města. Bez jejich návštěvy by prohlídka hradu Špilberk nebyla kompletní.