Dobrovolníků v DobroCentru není nikdy dost

DobroCentrum při nemocnici u sv. Anny zapojuje dobrovolníky do práce s nemocnými. V současné době zde však není aktivních dobrovolníků tolik, kolik by bylo třeba, a proto dělá centrum nábor. Ten, kdo se stane dobrovolníkem, se může k pomoci potřebným dostat různými cestami.

„Takové nejstěžejnější jsou aktivity, kdy docházíme na jednorázové akce,  na odděleních, na kterých jsme domluveni, že tam ty akce budou probíhat. No a potom vlastně můžete fungovat jako dlouhodobý dobrovolník, kdy ten dobrovolník dochází za konkrétním pacientem na konkrétní oddělení v daný čas a daný den.“ Svatava Kalná manažerka, DobroCentrum u sv. Anny

Zde se mu pak individuálně věnuje. Povídá si s ním, čte mu knihy, případně s ním hraje deskové hry. Cílem je především zpříjemnit nemocnému pobyt v nemocnici a poskytnout mu sociální kontakt.

„Hlavně je to dobré v tom rozbít jim ten stereotyp, který tady v nemocnici mají. Protože je to celý den na lůžku, celý den v nějakém kolotoči vyšetření, odebírání krve a podobně. A to když přijde někdo z venku, tak si myslím, že může určitě pomoct.“ Markéta Jelínková dobrovolnice

Každý, kdo by se chtěl zapojit do práce DobroCentra však musí projít pečlivými pohovory a setkáním s psychologem. Přeci jenom se jedná o práci, ve které mohou nastat psychicky náročné situace, například v případě, kdy dobrovolník dlouhodobě dochází za klientem, který však následkem nemoci zemře.

„Není to úplně pro všechny. Stává se nám, že dobrovolníci, kteří si to vyzkouší, zjistí, že to takhle jako nejsou schopni zvládat, ale zůstanou u nás a třeba pomáhají s výrobou přáníček, nebo z organizováním jiných akcí.“ Svatava Kalná manažerka, DobroCentrum u sv. Anny

Když už zájemce projde celým procesem, je následně představen zaměstnancům daného oddělení a také pacientům, kterým se následně věnuje.

Při práci s klienty se musí připravit také na to, že ne vždy mohou mít vstřícnou náladu a chuť si povídat. Zeptali jsme se jedné z dobrovolnic, jaké vlastnosti by podle ní ideální dobrovolník měl mít.

„Určitě si myslím, že by měl mít rád lidi a měl by být milý, ale komunikativní, asi. Vlastně si myslím, že není nějaká vlastnost, která by nějakým způsobem musela být, protože když se ten člověk rozhodne, že to chce dělat, tak to je asi to nejdůležitější.“ Markéta Jelínková dobrovolnice

Zároveň musí být zájemce o tuto práci připraven na to, že nebude nijak finančně ohodnocen. Celé centrum je financováno nemocnicí, případně dary a příspěvky do sbírek či výtěžkem z různých akcí. Samotné peníze by však bez lidí, kteří tráví s nemocnými kvalitní čas, byly málo platné. Jana Holubová a Marie Kadlecová televize Brno 1